Cukrovka (diabetes mellitus) je souhrnný název pro několik různých onemocnění. Všechny tyto choroby se projevují zvýšenou hladinou cukru v krvi (hyperglykémií).

Na regulaci hladiny cukru v krvi se rozhodující mírou podílí hormon inzulín. Bez inzulínu nemohou buňky lidského těla cukr z krve získávat. Inzulín umožňuje cukru z krve vstoupit do buněk, kde je využit jako zdroj energie. Inzulin tvoří b-buňky ve slinivce břišní. Odtud se vylučuje do krve a potom se váže na inzulinové receptory, které jsou uložené zejména na povrchu jaterních, svalových, tukových buněk. Teprve po navázání inzulinu na receptor může cukr vstoupit do nitra buňky. Některé buňky v těle přijímají glukózu i bez přítomnosti inzulínu, například nervové buňky.

Mezi jídly slinivka vylučuje do krve malé tzv. bazální množství inzulinu. Po jídle se zvyšuje hladina cukru v krvi a současně s ní se zvyšuje i množství inzulinu uvolňované slinivkou. Tak se všechen cukr z potravy dostane do buněk a je využit jako zdroj energie nebo uložen do zásoby. Jakmile inzulin splní svoji úlohu, je rozložen.

Všechny typy cukrovky jsou zapříčiněny nedostatečným působením hormonu inzulinu v cílových buňkách. Sníží se transport cukru do buněk, které tak trpí nedostatkem energie, a proto se zvyšuje uvolňování cukru z jater. V játrech cukr vzniká buď novotvorbou, nebo štěpením zásobní látky glykogenu. Hladina cukru v krvi se dále zvyšuje.

Pokud zvýšená hladina cukru v krvi působí na lidský organismus velmi dlouhou dobu, způsobuje některých tkání a orgánu, tzv. pozdní komplikace cukrovky.
Rozlišujeme následující typy cukrovky: cukrovka 1. typu, cukrovka 2. typu, cukrovka v těhotenství a ostatní specifické typy cukrovky.