Hřib smrkový pravý

Hřib smrkový je jedlá a tržní houba. Její klobouk je masitý, v mládí pravidelně vyklenutý, později rozložený, zpočátku bílý, v dospělosti světle kaštanový až tmavě kaštanově hnědý, široký 50 -180mm. Trubky jsou vysoké 10 -30mm, bílé až bělavé, později žlutavé až žlutozelené, ústí jsou okrouhlá, drobná, stejně zbarvená jako trubky a po otlačení nemění barvu. Třeň je dlouhý 30 -200mm a tlustý 15 -60mm. Pod kloboukem je bílý až hnědavý, břichatý, od poloviny dole zahnědlý, plný, v dospělosti válcovitý, zdobený jemnou síťkou sahající do poloviny třeně. Dužina je čistě bílá, neměnící se, má jemnou vůni a typicky hřibovitou chuť. Výtrusy jsou vřetenovité, hladké a žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý. 

Záměna u vzrostlých hub nehrozí. Je jen nutné dávat pozor na mladé závojenky olovové, které se podobají mladým hříbkům. Někdy se zamění za pravé hřiby, např. za hřib dubový nebo za hřib žlučník, který se od pravých hřibů liší v dospělosti širokými a od výtrusů růžově zbarvenými ústími trubek, výraznou síťkou na třeni a odporně hořkou chutí. 

Všechny čtyři pravé hřiby jsou někdy považovány za poddruhy nebo variety jednoho druhu hřibu obecného. Někteří autoři je uvádějí jako dva druhy a dva poddruhy. 

Výskyt: 

Hřib smrkový roste od července do října, nejvíce v srpnu a v září, hlavně ve světlých mladých smrčinách, ani suchých, ani příliš vlhkých, často v pravidelných intervalech. Na podzim roste i v dubinách, bučinách, borech, ve smíšených lesích i na jejich okrajích a na lesních cestách. Roste také na horách. 

Hřib smrkový je z pravých hřibů nejpozdější, ale nejčastější. Za příznivých podmínek roste dokonce masově. 

Použití: 

pravé hřiby - smrkový, dubový, borový i bronzový, jsou předmětem světového obchodu a nevyrovná se jim žádný jiný druh houby, kromě pěstovaných žampionů. Nejžádanější jsou sušené hřiby. Použití hřibů v kuchyni i v průmyslu je všestranné.